Země, na které žijeme, se převážně jeví jako velmi spolehlivé, bezpečné místo, kde se všechno odehrává podle našeho očekávání. Přesto se jednou za čas stane něco takového, co nám připomene, že naše Země, jedno z bilionů těles, tvořících Vesmír, je velmi zranitelná. Její kůra se může dát do pohybu, puknout a vyvolat tak zemětřesení nebo sopečné výbuchy. Její počasí může znenadání udeřit smrtícími uragány a záplavami. Země může být snadno poškozena při srážkách s jinými vesmírnými tělesy, jako jsou meteority a komety.
Kolem poloviny ze sta největších katastrof způsobily přírodní síly spjaté s geologickými a klimatickými poměry na naší Zemi. Některé z nich bylo možno předvídat výzkumem předchozích sopečných erupcí nebo typických povětrnostních situací. Chuang-che neboli Žlutá řeka v Číně se například během historie pravidelně rozvodňovala a vždy působila nesmírné ztráty na životech. Jiné katastrofy byly zase zcela neočekávané. Jedno z nejsilnějších zaznamenaných zemětřesení vůbec se událo roku 1811 v Novém Madridu (Missouri) v místě, kde v minulosti k žádným otřesům půdy nikdy nedošlo. Nikdo také nemohl předvídat pád obrovského vesmírného tělesa roku 1908 poblíž Tunguzky na Sibiři - naštěstí bez lidských obětí. Takovéto neočekávané pohromy nám dokazují, že svět, ve kterém žijeme, nás přes všechno, co o něm víme, může občas šeredně překvapit.
Přírodní katastrofy mohou mít i jiné příčiny. K největším zabijákům v naší historii patří nemoci, které se nekontrolovaně rozšířily po celém světě. V dobách, kdy se o příčinách a šíření chorob moc nevědělo, trvaly tyto epidemie často celá léta a přinášely hospodářské a sociální otřesy. Epidemie jako dýmějový mor nebo cholera jsou dnes ve větší části světa vymýceny nebo pod kontrolou, ovšem příchod AIDS nás nabádá k pokračování ve výzkumu a vývoji nových léků na nové nemoci.
Další skupina katastrof má původ v lidské činnosti. Pokud vyloučíme války, kde počet obětí za celou historii převyšuje oběti všech možných přírodních katastrof, pak nejrozmanitější pohromy přinesla lidská chamtivost a pošetilost. Už jen naše nešetrné zacházení s prostředím zpustošilo obrovské plochy Země, ohrozilo nás zamořením ovzduší a vodních zásob, znečištěním oceánů a vyhubením vzácných rostlin a živočichů. Tyto škody přibývají po mnoho let většinou nenápadně, občas nám taková katastrofa, jako byl únik jedovatých látek z bhópálské chemičky v Indii v roce 1984 nebo olejová skvrna způsobená tankerem Exxon Valdez v roce 1989, okamžitě a důrazně připomene, abychom - i pro svou záchranu - o náš svět více pečovali.